Název Pražský Semmering značí malebnou železniční trať s prudkým stoupáním a dvojicí Hlubočepských viaduktů vedoucí ze Smíchova do Jinonic a dál do Hostivice. V provozu je již 145 let. Jediná pražská „horská“ dráha, která byla postavena kvůli dopravě uhlí a dřeva do Prahy, zahájila pro nákladní dopravu provoz 3. července 1872, pro osobní dopravu pak 16. září 1872. Svůj název dostala podle slavné rakouské horské železnice Semmeringbahn.
Jediná pražská „horská“ dráha byla postavena kvůli dopravě uhlí a dřeva do Prahy. Pro nákladní dopravu zahájila provoz 3. července 1872, pro osobní dopravu pak 16. září 1872.
Inspirací k výstavbě této trati byla rakouská Semmeringská horská železnice, která v červenci 1854 spojila Dolní Rakousko a Štýrsko přes sedlo Semmering v nadmořské výšce 980 metrů.
Dva impozantní kamenné obloukové viadukty se klenou nad Dalejským údolím v pražských Řeporyjích. „První je vysoký necelých 20 metrů a má pět oblouků, druhý o sedmi obloucích je o metr vyšší. I díky nim překonávají vlaky na Pražském Semmeringu během dvaceti kilometrů výškový rozdíl téměř 180 metrů,“ píšou na svém webu České dráhy. Trať v těchto úsecích nabízí výhled na přírodní park Prokopské a Dalejské údolí.
Pražský Semmering je považován za nejmalebnější železniční trať na území Prahy. Pověstný je prudkým stoupáním a dvojicí hlubočepských viaduktů. Trasa vede ze Smíchova do Jinonic a dál do Hostivice.
Označení podle rakouské horské železnice zapsané na seznamu UNESCO si úsek trati č. 122 vysloužil nejen kvůli „horskému“ profilu, ale také díky okolním přírodním scenériím. Asi nejfocenější scenérií Pražského Semmeringu jsou hřbety Dívčí hrady a vrch Děvín.
Mezi zastávkami Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky se rozkládá přírodní park Košíře – Motol. Nachází se zde významná naleziště trilobitů či hora Vidoule (371 m).
Renesanci zažil Pražský Semmering v roce 2010. Při výluce tramvajové trati v Plzeňské ulici zajišťovaly vlaky – jako linka pražského Eska S65 – kyvadlovou dopravu do Řep. U stanice metra Anděl byla zřízena železniční zastávka Na Knížecí, která pro velkou vytíženost sloužila i po výluce. V roce 2016 byla zrušena kvůli plánovanému prodeji pozemků. V současné době vyjíždějí vlaky na Semmering z Prahy hlavního nádraží a pokračují přes Smíchov – severní nástupiště.
Jednou z mála nádražních budov Pražského Semmeringu je nádraží Praha-Jinonice. I to se však již dočkalo zrušení a opětovného obnovení. Nachází se vedle někdejšího továrního komplexu Waltrovka, kde nyní vzniklo stejnojmenné rezidenční bydlení. Noví cestující pro trať 122 jsou zajištěni.
Zastávka Praha-Cibulka nemá ve své historii příliš štěstí. Ta původní, jejíž pozůstatky najdeme na dnešní zastávce Praha-Stodůlky, byla dvakrát zrušena (1877 a 1938), v roce 1929 byla v místě nové vilové výstavby zavedena nová stanice Cibulka-kolonie, což je dnešní zastávka. Zděná čekárna však dnešních dnů nedožila.
Nádraží Praha – Zličín, které se již párkrát jmenovalo Praha – Řepy. Nyní se jmenuje Praha – Zličín, ale snahy o přejmenování na Řepy tu stále jsou. Leží formálně v katastru Zličína, ale v sousedství tramvajové konečné Praha-Řepy. Cestující si pak mohou mylně myslet, že je vlak zaveze k zastávce metra Zličín.
Vlak na trati 122 stavěl i na dnes pozapomenuté zastávce Praha – Konvářka, pojmenované podle usedlosti v sousedství Radlic.
Praha – Hlubočepy zastávka. Zde již vlak od roku 1989 rovněž nestaví. Okolí trati je tu na Prahu tak netypicky venkovské, že alespoň přibrzdit by tu vlak mohl… Výhledy jako na Pražském Semmeringu zkrátka jinde v metropoli z okénka vlaku neuvidíte…
