Klukovice jsou malá „pražská ves“. K Praze byla připojena už v roce 1922, a to společně s Hlubočepy, jejichž je součástí. Klukovice si dlouho zachovávaly svůj izolovaný vesnický charakter. Až v posledních letech se sídliště Barrandov rozšířilo k prvním klukovickým domkům a ves stavebně srostla s Prahou.
Ves je to původem středověká. První zmínka o ní, respektive o dvoru je z roku 1342, takže ji mohl klidně navštěvovat i Karel IV., což sice není doloženo, ale něco s královským dvorem měly přeci jen společného. Patřily totiž úřadu královského číšníka, respektive dvorním královským šenkům. Název vsi je však zřejmě starší a vznikl podle jména majitele. Potom se v držení Klukovic vystřídala řada různých vlastníků, až ji po třicetileté válce získávají jezuité.
Historicky nejzajímavější a nejvýznamnější stavbou v Klukovicích je starobylý mlýn v Prokopském údolí s vícero pojmenovánimi – Horův, Dalejský, Klukovický. Mlýn založil nejvyšší kancléř a purkrabí Adam II. z Hradce roku 1588. Stavba mlýna ale neprobíhala bez problémů. Majiteli klukovického dvora Matěji Klukovskému kdoví proč mlýn nebyl po vůli, a tak výstavbu mlýna kazil jak mohl a nakonec zde pracující dělníky rozehnal. Matěj je posléze v dochovaných písemnostech zmiňován jako vítěz soudního řízení o mlýn.
Lépe už pochodil jakýsi Jan Hoffman, který v roce 1604 zakupuje trosky, jež tu po rozestavěné budově zůstaly, včetně nářadí kolem tu různě dělnictvem ponechaným a pohozeným, jak v úprku před Matějem prchali. Jan už zřejmě tolik nevadil, neboť mu již nebylo ve stavbě mlýna bráněno a tak se mu podařilo stavbu Léta Páně 1617 završiti. Mlýn to byl krásný, zbudovaný v právě odcházejícím slohu renesančním. A navíc bohatý, neboť měl k dispozici dvě mlýnská kola. Původní patrová budova, kdysi opatřená sgrafity, se sice dochovala, ale v tak zuboženém stavu, že už nejen nerozeznáme sgrafita, ale brzy už zřejmě i budovu jako takovou.
Roku 1825 získává mlýn Jan Hora, jehož rodu potom náleží až do poloviny 20. století, Mlýn proto získává mimo jiné i název Horův. Horovi mlýn ke konci 19. století přestavují a rozšiřují, v té době vzniká i stodola, která byla v době socialismu přestavěna na byty. Jako dobrý vtip nám při dnešním pohledu na mlýn může připadat fakt, že je už od 1964 chráněn jako kulturní památka. Roku 2003 byla majitelům udělena jedna z negativních cen Bestia Triumphans za dlouhodobé záměrné poškozování památky.
V 18.století měly Klukovice celkem čtyři stavení, a sice zemanovský dvůr, mlýn a dvě chalupy, ke kterým přibyla ještě obecní pastouška.Ves v té době patřila školou pod Butovice a farností pod Jinonice. Při vzniku obecního zřízení v roce 1850 byly ale Klukovice zařazeny pod Hlupočepy. Ves se ke konci 19, století rozšířila na 21 domů se 130 obyvateli a po připojení k Praze za první republiky měla až 30 domů. Ulice tu dlouho nebyly pojmenovány, takže do adresy se prostě psávalo Klukovice a číslo popisné. Názvy ulic byly zavedeny až v roce 1988, ale dodnes tu nenajdete žádná orientační čísla, jen ta popisná.
To, že byly Klukovice oblíbenou zastávkou při výletech do Prokopského údolí už na začátku 20. století, dosvědčuje i budova bývalého hostince U Kosů s datací 1909 ve štítě a s dodnes znatelnou velkoryse koncipovanou zahradní restaurací s prosklenou verandou.
Zdroj: http://www.prahaneznama.cz/praha-5/hlubocepy/klukovice/ – na tomto odkazu naleznete i více fotografíí
